Mucha začal fotografovat v polovině 80. let 19. století jako student umění v Mnichově. Bylo to v době, kdy se díky technologickému vývoji, jako byly lehké ruční fotoaparáty a želatinové stříbro, stala fotografie dostupnějším médiem pro amatérské fotografy. Mladý Mucha fotografoval vypůjčeným fotoaparátem své přátele, pohledy na ulici z okna svého bytu a krajinky. Tyto rané fotografie dokládají jeho zájem o zachycení pulsujícího života, který ho obklopoval. Muchova fotografická tvorba se v Paříži dramaticky rozrostla, zejména po zakoupení prvního fotoaparátu na počátku 90. let 19. století. Fotografování se stalo jeho každodenní záležitostí, a to nejen proto, aby dokumentoval své ateliérové modely jako doplněk k předběžným skicám, ale také proto, aby experimentoval se světlem a stíny a zkoumal nové způsoby pohledu na svět. V tomto období začal také vytvářet inscenované fotografie pro své knižní ilustrace, kdy jeho přátelé a modelky pózovali jako postavy příběhů. Tato větev jeho fotografií tvoří důležitou součást jeho uměleckého odkazu a dokládá jeho divadelní přístup k tvorbě, jak ukazuje například proces vzniku dvaceti obrazů pro Slovanskou epopej.
Výstava, která představuje na 120 fotografických děl na šesti místech – v Ivančicích, Moravském Krumlově, Hrušovanech nad Jevišovkou a Doubravici nad Svitavou na jižní Moravě, na zámku Zbiroh a v Piešťanech na Slovensku – spolu se souvisejícími grafickými díly, přináší poutavý záznam umělcova osobního vidění a ukazuje Muchu jako mistra fotoaparátu.